ZDENĚK TULIS st.

Bydlela jsem až do svých 20 let v Plzni v paneláku, a protože jsem byla romantik, byla jsem přitahována magickou silou ke klukům, kteří básnili o koních a o ideálech country western life style. A tak jsem začala randit se Zdeňkem. Akorát, že u Zdeňka nezůstalo u básnění, což mě poněkud šokovalo a věci pak nabraly rychlý spád.

Sedíme takhle jednou zamilovaně na nábřeží Vltavy (jezdil za mnou do Prahy, kde jsem byla na vysoké) a on najednou: „Něco jsem ti koupil a bylo to pěkně drahý!“ Já se zardím a plna naděje a štěstí špitnu: „Snubní prstýnek?“

Zdeněk zakroutil záhadně hlavou a pak jsem se dozvěděla, že mi koupil ne prstýnek, ale – WESTERNOVÉ SEDLO (za hluboké totality!).  A ten chlápek, co mu ho prodal, měl zrovna hříbě (tedy ne přímo on, ale jeho kobyla) a tak to hříbě dal jako bonus k tomu sedlu. A tak jsme se museli vzít, tím pádem došlo i na prstýnky (ovšem za zlomek ceny toho sedla) a museli jsme začít stavět barák, protože kamarádka, která nám hříbě hlídala na Šumavě, bylo jen provizorní řešení na krátkou dobu. A tak místo plakátu koně na stěně panelákového bytu jsem skončila v Radešíně s hráběma v ruce.

Kouzelný je rovněž zápis v radešínské kronice, jež tuto situaci dokresluje:

Přivedl si jezdeckého koně 😊. O mně ani slůvko. Mně si také přivedl  - i s tím koněm. To nic. 😊

Ale za mě dobrý. Pořád se mi zdá úžasně romantické mít „kluka“, který umí jezdit na koni a který promění ve skutečnost slova písně od Greenhornů:

Pryč jsou ty bláznivý chvíle (snad ještě ne)

kdy jsme si chodili hrát

(spolu) na koních projeli míle

okolo divokých stád…

Na videu  Zdeněk se svým šampionem Casino Kings, zvaným Šiml.

Šiml je hvězda drezúrního obdélníku s jezdkyní Magdou Škardovou (Zdeněk tvrdí, že by si nezapamatoval úlohu) – toto jsou jeho metály jen za loňský a první půlku letošního roku. Samá první a druhá místa. A to je z vidlákova proti pražským hvězdám. 

Ptáte se, kolik peněz vyhraje každým takovým umístěním? Je to raketa! Jenže se záporným znaménkem.

Jolana Tulisová

26.8.2025

JAROSLAV NEUBAUER st.

aneb

POHODÁŘI NA ČTYŘKOLKÁCH

Jardu všichni známe jako pracanta, který se umí postavit ke všemu. Pro něhož je důležité být svým pánem a mezi prvními v Radešíně se nebál rozjet podnikání. Aniž by se musel nechat zaměstnat v korporátu, vždy dokázal uživit sebe i svou rodinu. Pamatujeme si ho jako provozovatele radešínské hospody, prodejny se smíšeným zbožím, teď jsme všichni vděčnými zákazníky jeho autoservisu. Ale víte, čím se baví ve chvilkách volna? 

Tak tak. Ježděním na čtyřkolce.

„První jsem si koupil – to už je aspoň 10 let. To byla nějaká třistadvacítka. Pak byla čtyřistapadesátka. Ta, co mám teď, je tisícovka. To je dvouválec, 85 koní.“

Já: „Ty brďo.“ Ale rozumím jen předložkám a spojkám. To neva.

Když si Jarda pořídil čtyřkolku, zbýval ještě druhý krok – najít partu, se kterou by se dalo jezdit na výlety. A to se mu nakonec poštěstilo. Našel partu pohodářů, kteří mají toto své krédo, vyjádřené jedním slovem, i ve svém názvu. Čtyřkolkáři - Pohodáři. Ona z nich ta pohoda fakt čiší.

Nikam se nehoní, žádné extrémní terény, žádná divočina, žádné riskování (ani konfliktu s policajty). V pátek se sejdou, popijou pivko, sem tam nějaká kořalečka,  pokecají, někdy je i kytara. V sobotu jedou na výlet, pokochají se krásnou krajinou, bubláním motorů a vůni benzinu….  A v neděli domů. Skupina na facebooku už má 3000 členů.

Zajímavé je, že celou tuto skupinu nadšenců dala dohromady žena – Andrea Barvová. Už 13 let organizuje setkání (zpravidla 4x do roka: silvestrovské nebo novoroční, jarní, hlavní víkendové v červenci, podzimní), vymýšlí a plánuje trasy, jede v čele a vede celý dlouhý štrůdl jezdců. Začínala se 16 čtyřkolkami (někteří chlapi ze začátku nechápali 😉), od té doby se nabalují další a další kamarádi. Přijíždí z Beskyd, z Vrchlabí, z jižních Čech, ze Slovenska. Někteří přijedou na sraz přímo na čtyřkolce, někteří si jí přivezou na vozíku. Na letošním 13. ročníku se jich sešlo 89 (čtyřkolek, některé měly dvoučlennou posádku). „Všichni se známe, prostě je pohoda.“

Možná vzrůstající popularita je dána i tím, že Andrea má trasy perfektně promyšlené. Červencovou 2025 projela 4x – aby prostě vše 100% klaplo. Po vedlejších silničkách, po polních nebo lesních cestách, dokonce i přes brod. Tento rok trasa měla asi 115 km.

Začínala 12.7. na Skalském dvoře.

Palivo se doplňovalo v Bobrové. 

Dalšími mezníky byly: Mirošov, Radkovičky, Libochová, oběd na ranči U bizona, Říkonín, Doubravník, Nedvědice a zpátky na Skalský dvůr.

Pro alespoň částečné pochopení super atmosféry akce se mrkněte na video a vnímejte text songu, jehož autorem je jeden z jezdců, Jaromír Novotný zvaný Jimmy. Člověk by hned pořídil čtyřkolku a vyrazil s nimi!

A ještě pár fotek jako přídavek.

Zdroje:

Rozhovor s Jardou a Andreou Barvovou (díky!), Facebook – čtyřkolkáři Pohodáři

foto a video: Jarda N. ml., Eliška N., Andrea Barvová, JT

autor hudby: Jaromír Novotný – Jimmy

IT pomoc: Barbora Tulisová

Jolana Tulisová

4.8.2025

HELENA A VÁCLAV MEDUNOVI

Jak jste již měli možnost dočíst se ve Střípcích 2021, odkud čerpám materiál pro tento krátký medailonek,  Medunovi jsou vášnivými sběrateli minerálů. Pan Meduna umí nalezené minerály i brousit. Skvosty na následujících fotografiích jsou nalezené v blízkosti Radešína a okolních obcí. (Střípky 2021 zde, článek o Medunových na straně 15-17.)

Jolana Tulisová

5.1.2025

ZDENĚK TULIS ml.

Zdenda  si v létě 2024 opět vylepšoval studentský rozpočet jako raft-gajd. Tentokrát ne na Soči, ale na řece Numedalslagen v Norsku. O této řece se někdy mluví jako o Zambezi severu. Asi díky její vodnatosti a síle. Je to nejtechničtější divoká řeka v severní Evropě a zároveň je nejdelší v Norsku. Na cestu se vydal se starou rachotinou, několikrát bouranou jedničkovou oktávou stejně starou jako on. Jára nestačil kroutit hlavou. Protože dlouho nevolal, bylo jasné, že do cíle dorazil (volá jen, když je průser). Po získání zkušeností dostal od agentury důvěru a sjížděl se zájemci o adrenalin komerční úsek řeky v oblasti Dagali. 

Na konci expedice projel celé Norsko a poslední den cesty se oktáva rozsypala. Byla tak věrná, že dojezdila přesně před místním vrakáčem. Domů tedy letadlem...

občan Radešína bojuje s válcem

(Na videu Zdenda poprvé sjíždí úsek, který je pro klienty příliš nebezpečný a obchází jej po břehu.)

Jolana Tulisová

5.1.2025

JOLANA TULISOVÁ

Bylo mi sedmnáct, totáč už byl na hraně (což jsme tenkrát netušili) a shodou tehdy neuvěřitelných náhod (nebyl internet ani mobily) jsem se potkala s lidmi okolo samizdatového časopisu WLN (western life news). A pak se to již nabalovalo nějak samospádem. Přímo v mém rodném městě s kultovní Portou jsem se dostala do party „bílých indiánů“ a byla s nimi na několika nezapomenutelných tábořeních. To bylo v době pionýrů a svazáků docela odvážné, ale když se hroutí moc, je svět nejsvobodnější...

Tehdy nic nebylo, takže týpko si člověk musel ušít sám z materiálů z řempa podle přeložených a nacyklostylovaných předloh. To byly perly, které "znamenaly svět". Dodnes je mám, stejně jako vzory pro korálkování. Byla to doba trampování, kytar, indiánských táborů...a tak alespoň vnoučatům něco z té doby vykorálkuji, i když vím, že se nikdy nevrátí.

12.1.2025

(fotky průběžně doplňovány)