Pouť

Mše

Poutní mše bývaly vždycky u kapličky. Kaple byla dle obecní kroniky zbudována  roku 1887 především díky úsilí prvního starosty Radešína Františka Schneidera. "Až do roku 1887 byl v Radešíně toliko křaplavý zvonek, visící mezi dvěma dřevěnými sloupy. Roku toho zbudovali svým nákladem patronka Marie Duréová a její příbuzný František Schneider kapli nynější, jednak na poděkování Bohu za uzdravení jejího manžela pana Bedřicha Duréa, jednak na památku toho, že osada Radešín ze svazku obce Dolní Bobrové se vyloučila a stala se obcí samostatnou (což se ale stalo již v roce 1884). Kaple byla 15. srpna 1887 slavnostně vysvěcena. Povolení ke sloužení mše svaté bylo však získáno teprve v roce 1897 a první mše svatá 28. září 1897 slavnostně konána." Další zmínka o kapličce je v kronice u roku 1934: "Dne 15. srpna byla velká slavnost, první mše svatá v opravené kapličce. Na tento den se ustanovila radešínská pouť, která se má každoročně oslavovati. Tento den oslavila se též památka zemřelé paní Marie Duréové, které měla vždy v tento den svůj svátek. Při té příležitosti byla odhalena pamětní deska panem starostou (Maxem Düréem) na památku ve válce zemřelého Františka Klímy z čísla 17."

"Původně mše ale nebývaly v sobotu navečír, jako teď, ale pěkně jaksepatří v neděli dopoledne. Chodilo hodně lidí. Juráčkovi připravovali oltář, dávávaly se tam bílé kaly z jejich zahradnictví. Pak nějaká rodina vzala vždycky faráře na oběd, u Juráčků byl mockrát."

Kolotoče

"Jezdil sem kolotočář z Nového Města. Měl někdy kolotoč, potom později už jen houpačky a střelnice. Byly postavené před hotelem."

Zábavy

„Nó, víte kde bývaly? Taky v horním parku byla jednou pouťová zábava, tam byla postavená dřevěná  podlaha… Ale to bylo jiný všechno, než jak je to dneska. Prostě v parku se postavila podlaha, pro muzikanty. A moje babička tam prodávala cukrmelky, to si pamatuju jako děcko, to jsem si vždycky chtěla nějakou vzít a babička: „Nech to! Nech to!“ moje babička hodně byla přísná. No takto si tu zábavu pamatuju.“

Potom byly v sále v hotelu.  „Okolo kamen seděly báby, kolem dokola až do půli sálu.  Ty tam klepaly a čuměly po tobě, s kým jdeš tancovat. Všechny starý báby šly k muzice  - dnes tam pomalu nejde nikdo.“

Tady se vzpomínky trochu rozcházejí, jestli to byly opravdu i pouťové zábavy, nebo ostatní „muziky“, které tady bývaly – na Štěpána, na Silvestra a na Velikonoce. A i jindy – bylo jich hodně a tancovalo se často!

Ale jisté je, že bývaly i nahoře v lese na „tenisplace“. Bez tanečního parketu, tancovalo se na jehličí, jak to tam bylo.

Nejčastěji ale bývaly před hotelem. Nejprve byl taneční parket a podium pro muzikanty na straně směrem k rybníku, později z boku – směrem k hasičce. Hasiči vždy postavili taneční parket a kolem udělali takovou zástěnu z mladých břízek.  A navozili lavičky. To byla krása.

No a teď jsou zase v horním parku – kruh se uzavřel.

Muzika

„Jo, to byly šlágry! To hrála dechovka! Žádný bží bží jak dneska. Kvetly růže a celý svět byl náš. Tenkrát.“

„Mockrát tady hráli Bobrůvečáci. Začala to jako Bobrůvanka, potom to byli Hastrmani – to vo tom víš, jak je postrašili u toho Mazlovýho rybníka? Nevíš? To jednou hráli v Rádenicích vo posvícení a když šli ráno dom nějakou polňačkou vedle Mazlovýho rybníka, tak prej se zastavili a že prej zahráme hastrmanovi. A začali hrát a v tom hastrman plaval po rybníku k nim. A stalo se to tak, že hajnej hodil hůlku a měl psa loveckýho a ten s tou hůlkou plaval. A voni prej se tak rozděsili, že se i pos.ali. A nástroje nechali u rybníka a utekli dom. A vod tý doby potom se menovali Hastrmani. Potom to nějak zaniklo. Ale to bejvala taková slavná kapela! Ty dycky zpííívali až do rána. A po nich nastoupili ti Pikardi.“

No a docela často se stávalo, že celá zábava skončila rvačkou.  Naposled třeba letos. 

Ilustrační obrázek od Josefa Lady:

Děkuji za vzpomínky paní Pfeiferové, paní Klimešové, panu S. Juráčkovi a panu Burešovi. Pokud byste chtěli něco upřesnit nebo doplnit, pište prosím na mail uvedený v záložce "kontakt".

Jolana Tulisová, srpen 2023