Zimní radovánky

Sáňkování – lyžování – klouzačky

„My jsme sáňkovali od tej hospody – tady bejvala hospoda, víte? Tam jsme chodívali tancovat, to vedl Bureš – to byl otec Petra Bureše, co teď bydlí pod tím. A vod tej hospody jsme jezdili sáňkama po silnici až k lihovaru. Žádnej provoz tehdá nebyl. Sem tam jeli nějaký koně, anebo kravky, autama -  to už vůbec. To byla idyla. Ale dneska? Na lyžích jsme  jezdili do lesa, do Zimáka, a tak jsme to vobjížděli.“

„My jezdili z Jamčice, ale tady z tý strany -  kolem Pálků a nebo tadyhlens prostředkem nad Šmerdovýma -  nad Tomáškem.  Tam byla taková cesta, jako když. Provoz nebyl, aby se naši báli, že vjedeme pod auto.“

„V parku se sáňkovalo, tady, jak je teď ta panenka Maria. Ona byla vejš, voni ju postavili o něco níž. Tam jsme měli udělanej skokanskej můstek, když byl vypuštěnej Handrlák, tak jsme tam skákali až 12m! No. Já jsem pak skákal na můstku v Novým Městě, 43 metrů mám skočenejch na tym velkym. Ale to sme si museli lyže půjčit. Tenkrát na skočky na lyže nebylo.“

„Sáňkovat sme chodili eště na Jamčicu, tam jsem si tenkrát zlomil nohu, Laděna Tulisová mě táhla na saních dom a jak to házelo  po silnici, tam okolo vašejch, víš, do dědiny, a jak to drncalo, tak sem se mohl po……t smíchy, no. My jsme měli takový saně dlouhý a na to jsme dali ještě fošnu a jelo nás na ten třeba vosum a já sem řídil a tam byl stromek a ona se mi ta noha dostala mezi ty saně a ten stromek a tam se mně to zlomilo.“

„No a jinak jako běžky jsem nikdy rád neměl, ale - měli jsme kandahár a normálně na sjezdovkách jsme s tým jezdili furt pryč. A tam vzadu na Jamčici, jak sou ty chaty, tak tam jsme lyžovali dolů z Jamčice. Sme si to tam ujezdili a tam se jezdilo celou zimu. A dneska tam nevidíš děcko jezdit. Jezdili jsme lesem, jak jsou ty chaty, tam byla taková cesta - tam to fičelo i na saních! Tam, jak má Rebelník chatu,  tam je taková zátočina. A to jsme přeskočili tu cestu a až k potoku dolů to dojelo. No, my jsme teda tolik těch sáněk neměli - já jsem měl takový dlouhý -  otec koupil, aby na tem moh vozit ty pohřební věnce. A tak jsme na to ještě uvázali vždycky tu fošnu a vosum nás na tem jelo, no to bylo! Pepin Kadleců, Eman Klimšů,….“

„A ještě jsme měli takovou klouzačku, to jsme polejvali, aby tam byl led a klouzalo to. A na tem sme jezdili na dřevákách. Tady z toho kopečka, jak je teď roh tý dvojky (bytovka čp. 2), tam byla klouzačka až dolů, jenže von to tam potom Bartoš zahrnul, tam byla žumpa, dyť ty stromy jsou tak 2m zahrnutý. A jezdilo se až tady přes tu struhu u Padalíkovejch na těch dřevákách a tam Pepek náš houpl a tam si zlámal taky nohu.“

Bruslení

„Jó, to jsme bruslili!! Kluci hráli hokej, nó a my tady u Pastviska, nó – bruslili jsme. Nikdo nás to neučil, prvně jsme padali, nó, ale pak to šlo. Bylo to hezký.“

„Já pamatuju, že ze začátku zimy vždycky tak mrzlo na sucho. Takže byl pěknej led. Víš, a na tom rybníku byl taky kolotoč a takový rahno v ledu, a na tom konci ráhna byl ten bruslař a točilo se to nějak. Někdo to asi točil. Ale jednou jeden malej klučík odtud se na tom bouchl do hlavy a pak v nemocnici umřel.“

„No, bruslení… Handrlák obyčejně bejvával vypuštěnej přes zimu, aby jim to vymrzlo. No a u hotela se prohrnovalo. Normálně růčo. Tam jsme měli takový železný branky, ale to ještě museli za dědů je svařovat, asi za Zdeňka Juráčkovýho, to jsme jako dědili ty branky z generace na generaci. A kam to přišlo, já nevim. Asi do šrotu to dali, no protože, potom, dyť voni kradli to železo všady. Jak přišla tudleta nová doba, tak přestali lidi dělat a kradli železo a prodávali všechno. To takhle to bylo, no.“

„No a tak jsme si to tam prohrnuli. A jak jsme házeli ten sníh za ty mantinele, ale to bejvalo sněhu hodně, tak na ten sníh nemohls šlápnout! Pod tím sněhem – tam to bylo normálně rozpuštěný čoveče ten led. Já jsem tam jednou prohrčel, jo, protože jak byla ta vrstva sněhu, tak tam to nebylo tak zmrzlý ten led.“

„No, jinak, tam bejvalo ledu! Já ještě pamatuju, když za Tulisa se ledovalo. Krejčí tady, Ladě otec, s koněma, to potom obyčejně v únoru, to se to vysekalo, takový kvádry, a to bejvalo půl metra silnej led! Háky měli, vytahali to ven, tam to nechali ještě ale 2 - 3 dny promrznout, když bylo -20 stupňů, pak to nakládali na saně a vozili to. Do sklepa u hotela – říkalo se tomu lednica. Já vím, že kolikrát ještě naši nesli maso k Tulisovi na lednicu. A tam se to rozbíjelo, tam se to naházelo ty kvádry, mlátilo se to palicou, posýpalo se to solí a to vydrželo zas až do příštího ledu, skoro.  To pomali odtávalo. To tenkrát tak bylo. Chladilo se pivo a maso a takový věci. Normální lednice jako dneska tenkrát nebyly.“

Cesta do školy v zimě

„Bejvávalo mnohem víc sněhu! Jéééje! Když vám řeknu, že Pavlák, víte, ten kopec z Bobrový, vod hřbitova až na Pavlák to byl zavátý. Tam se nechodilo. Nejezdilo. Jezdilo se po polích, tam se udělala cesta.  Jezdilo se se saněma a s koňma. Až dole se sjíždělo na Pavláku a pak se najelo na „silnicu“ v Bobrový. No to byla idyla.

Pešky, furt pěšky do školy vod 6 let, ke mlejnu jsme chodili. No a když napadl sníh, tak jsme si to musili prošlapat, a to jsme přišli do školy někdy až o 2 hodiny dýl. To víte, že jsme po cestě dělali všechno možný. Váleli se, přišli jsme do školy mokrý, „kde jste zase byli?“  No a ještě já jsem měla ten problém, že ve škole byl mej babičky bratr. Jako učitel. Já jsem tam musela chodit taky na voběd za paní učitelovou. Jo jinak chleba se sádlem. A to nás usušili vždycky, když jsme se přištrachali celý mokrý jo, tak nám dali na kamna věci. U kamen, u kamen jsme se sušili. Boty, všechno.“

Extrémy počasí v zimě – z kroniky obce

„Zima z roku 1928 na 1929 začala neočekávaně brzy (i nevybrané brambory částečně postydly) a dále byla zima čím dále tím ostřejší. Mrzlo bez přestávky z prosince až do března, ba i do dubna 1929. Největší zimy byly v lednu a v únoru, až -35°C. Zima tato neobvyklá zničila více jak 50% ovocných stromů i dokonce všechny peckovité stromy. Též ryby skoro všechny podlehly. Nebylo pamětníka takové zimy.“

„Koncem roku  1930 řádila hrozná sněhová smršť s prudkým větrem, která polámala víc, než polovinu lesů. Byly porosty, kde ani jeden strom nezůstal nepoškozen.“

„1931: Následkem dlouhého trvání tuhé zimy, při níž byla půda pokryta všude ½ metru, někde až metr silnou vrstvou sněhu, vyhynula skoro všechna žita.“

„V roce 1934 bylo velice sucho, obzvlášť na podzim vysychaly prameny a studánky, takže byla velká bída o vodu, což žádný ještě doposud nepamatoval. Tepla potrvala až do Vánoc, čímž se objevily ojediněle na stromech květy a poupata, dokonce i v prosinci.“

„Úvodem roku 1947 možno zaznamenat tuhou, ba mimořádně třeskutou zimu, kdy koncem února bylo ještě 28° mrazu. Už v listopadu 1946 uhodily mrazy a nepolevily, až v březnu. Zásoby paliva namnoze byly vyčerpány.

„1954: Nebývalým zjevem byla bouře se silným hřměním, blýskáním, a přitom velkou sněhovou vánicí dne 23. prosince právě před Štědrým dnem. Druhá taková bouře byla pak v lednu.“

„1979: Nejvíce nás překvapil 1. leden, v 03 hodiny teplota +1°C, ráno v 7:00 již -19°C, silný vítr. Toto počasí se udrželo 3 dny.“ (Byly vyhlášeny celostátní uhelné prázdniny od 8.1. do 29.1. 1979.)

„2000: 12. ledna přišel velký nával sněhu, závěje až 1,5 metru. Byla vyhlášena sněhová kalamita, jeden den (12.1.) nejezdí vůbec autobusy ani auta.“

Jolana Tulisová, prosinec 2023